Jak jsme se prokojily prvním rokem
Tento článek je o naší cestě kojení. Neslouží jako "co je správně" nebo že kojení je jediná možnost. Není. Spokojené dítě a spokojená máma je jediná možnost. Vím, že kojení není samozřejmost. A tak jsem každý den vděčná za to, že mohu kojit. Po více jak roce kojení mohu i říct, že to mám i ráda. Nebylo to tak vždy. Naše začátky byly krkolomné. Hlavně kvůli mně. Dcerka se přisála hned a jela. Bez žádného zaváhání. Manželův cucflek na hrudi, když ji poprvé držel mluvil za své. Takovou bolest, jakou mi dělalo kojení, jsem si ani nedokázala představit. Prvních několik dní jsem až brečela pokaždé když se přisála. A taky pokaždé když jsem si uvědomila, že mně to čeká zas. Kdybych neměla nastaveno v hlavě, že je to pro ni to nejlepší, tak bych to asi vzdala. Třetí týden byl pro nás ve znamení spurtu. V článku o spaní jsem psala, že nám malá spala celé noci hned od narození. Jenže já měla asi zatmění a nedošlo mi, že aby se tvořilo mléko, je potřeba aby byl i výdej. A tak v době
