První trimestr aneb Opravdu se to děje?
Netušila jsem, že tento článek budu psát již tento rok. Netušila jsem, že již tento rok budeme v ruce držet ten náš malý uzlíček. Nemohla bych být šťastnější.
Prvního dubna jsem ve 4 hodiny ráno seděla na záchodě, dělajíc poslední těhotenský test předtím než si zavolám na gyndu s tím, že mám už 14 dní zpoždění bez veselého důvodu. Za dobu vztahu s manželem jsem si pár testů už dělala, zbytečně doufajíc. Poprvé jsem si v to ráno říkala, že tam bude zase ho***. Když tam na mně vyskočily ty dvě čárky .. ten pocit nedokážu snad ani popsat.
Po počáteční vlně radosti a buzení manžela, kdy jsem mu s tyčinkou v ruce mávala před obličejem, na mně rovnou padla vlna toho, že vlastně nevím co teď dělat. Jím správně? Jak teď cvičit? O miminku jsme mluvili hodně dlouho. Zjišťovala jsem si informace, četla knížky. Nicméně když se z přání stala realita, všechno z hlavy vypadlo.
Sestava jídla byla za mně vyřešena malým rostoucím tvorečkem. Nebylo mi po jídle špatně, nezvracela jsem, jen mně trápilo velké nechutenství. Tudíž když jsem měla konečně na něco chuť, tak jsem si to dala. Nejedla jsem nezdravě (nejvíce jsem měla chutě na ovoce), jen jsem se nedívala jestli mám dostatek toho nebo toho. Dalším příznakem těhotenství byla ospalost. Spala bych kdykoliv a kdekoliv. Během dne jsem si potřebovala několikrát lehnout a aspoň na chvíli zavřít oči. Na gynekologii jsem byla uklidněna, že po 12. týdnu se mi uleví. Ha ha. Opak byl pravdou.
Naše významné milníky za první trimestr
První ultrazvuk proběhl přibližně v 7tt. Na obrazku jde vidět malá fazolka. Co mně dostává pokaždé je tlukot srdíčka. Když jsem to však slyšela poprvé, bylo to neskutečné. Opravdu ve mně roste malý tvoreček?
Chtěla jsem vydržet co možná nejdéle a nikomu v rodině to zatím neříkat. Trochu z pověrčivosti, trochu si to také nechat jen mezi námi s manželem. Takové naše malé tajemství. Nejdřív jsme to řekli mým rodičům (asi v 10tt). Důvod byl jednoduchý. S mamkou se vídáme často. Když volala, ležela jsem v posteli. Když byla u nás nebo my u nich, nejedla jsem to co obvykle (zbožňuji téměř jakékoliv sýry). Když jsme se šly projít, často jsem si sedala a na lavičce téměř usínala. Nechtěla jsem, aby místo radosti z nich vypadlo například "Je dost, že jste nám to konečně řekli". Chtěla jsem moment překvapení a ten se nám povedl :)
Ve 12tt jsme odjeli na pokračování svatební cesty, tentokrát na Santorini. Tu jsme zvládli velmi dobře. Bylo potřeba trošku prokládat výlety s odpočinkem, dávat si pozor na jídlo a na sluníčko (poprvé v životě jsem se osypala po opalovaní - podotýkám, že na slunci jsem měla pouze nohy). Tak jsem byla jedna z mnoha na ostrově, která to tam prochodila ve slabém svetříku. Opravdu, nekecám.
Další těhotenskou nepříjemností, která se objevila asi ve 12tt bylo zvracení při čištění zubů. Po jídle mi bylo špatně za celou dobu asi jednou, ale jakmile jsem čistila osmičky .. ehm.. nic příjemného.
Ve 13tt jsme šli na NT+ vyšetření vývojových vad. Vše bylo v pořádku a my poprvé společně s manželem viděli to naše malé děťátko, jak si tam spokojeně lebedí.
Naše významné milníky za první trimestr
První ultrazvuk proběhl přibližně v 7tt. Na obrazku jde vidět malá fazolka. Co mně dostává pokaždé je tlukot srdíčka. Když jsem to však slyšela poprvé, bylo to neskutečné. Opravdu ve mně roste malý tvoreček?
Chtěla jsem vydržet co možná nejdéle a nikomu v rodině to zatím neříkat. Trochu z pověrčivosti, trochu si to také nechat jen mezi námi s manželem. Takové naše malé tajemství. Nejdřív jsme to řekli mým rodičům (asi v 10tt). Důvod byl jednoduchý. S mamkou se vídáme často. Když volala, ležela jsem v posteli. Když byla u nás nebo my u nich, nejedla jsem to co obvykle (zbožňuji téměř jakékoliv sýry). Když jsme se šly projít, často jsem si sedala a na lavičce téměř usínala. Nechtěla jsem, aby místo radosti z nich vypadlo například "Je dost, že jste nám to konečně řekli". Chtěla jsem moment překvapení a ten se nám povedl :)
Ve 12tt jsme odjeli na pokračování svatební cesty, tentokrát na Santorini. Tu jsme zvládli velmi dobře. Bylo potřeba trošku prokládat výlety s odpočinkem, dávat si pozor na jídlo a na sluníčko (poprvé v životě jsem se osypala po opalovaní - podotýkám, že na slunci jsem měla pouze nohy). Tak jsem byla jedna z mnoha na ostrově, která to tam prochodila ve slabém svetříku. Opravdu, nekecám.
Další těhotenskou nepříjemností, která se objevila asi ve 12tt bylo zvracení při čištění zubů. Po jídle mi bylo špatně za celou dobu asi jednou, ale jakmile jsem čistila osmičky .. ehm.. nic příjemného.
Ve 13tt jsme šli na NT+ vyšetření vývojových vad. Vše bylo v pořádku a my poprvé společně s manželem viděli to naše malé děťátko, jak si tam spokojeně lebedí.
Komentáře
Okomentovat