Druhý trimestr
Podle různých blogů, časopisů a knížek existuje, zdá se, základní vzorec pro těhotenství, kdy Vás napadá, proč se tomu říká nejlepší období v životě ženy.
První trimestr - zvracíte, jste unavená, máte strach, nemáte chuť na nic (doslova na nic)
Druhý trimestr - cítíte se nejvíce sama sebou, nevolnosti už Vás netrápí, máte mírné bříško
Třetí trimestr - cítíte se jako velryba, vše Vás bolí, začíná jiný druh strachu a opět nemáte na nic chuť.
U mně první trimestr začal růžově. Vše bylo skvělé, jak duha s tančícími trpaslíky. Manžela jsem nutila hladit neviditelné bříško a všechno ostatní mi bylo jedno. Neměla jsem chuť na jídlo a nejraději bych prospala den. Druhý trimestr už začal trochu hůře. Prvních 14 dní jsem trpěla silnými bolestmi hlavy a celé dny jsem proležela a prospala. Pořád se mně také drželo občasné zvracení. Z čeho jsem měla radost bylo však rostoucí bříško, které už vypadalo jako těhotenské a ne jako bych se pěkně najedla.
Jsem ráda, že žiju v době, kdy je už normální otevřeně říct, jak se cítíme (i když často to ostatní nechtějí slyšet a poté mají potřebu kritizovat). Také je důležité rozpoznat rozdíl mezi stěžováním a mezi tím otevřeně mluvit o tom, jak se v dané situaci cítíme. Jak to dobré, tak to trošku horší. Je skvělé, že existují podpůrné skupiny, kde můžete s ostatními probrat, co máte na srdci a nebýt za to odsuzování.
Abych tedy byla já upřímná, co se těhotenství týká a co se u mně začalo tak nějak objevovat právě ve druhém trimestru je to, že mi to dává zabrat více než jsem čekala. Upřímně našeho tvorečka neuvěřitelně miluju už teď. Zbožňuju svoje bříško a užívám si upřímně každý pohyb a vrtění a kdo ví co tam všechno provádí. Užívám si vybírání výbavičky, pořád si hladím bříško, tancujeme a i když jsem si nenašla cestu k tomu, že bych četla bříšku, tak aspoň pořád vykládám, co zrovna budeme dělat a kdy už ten táta dojde z práce. Mám slzy v očích, když cítím jak reaguje na manžela, jak už teď spolu mají blízký vztah a každý den se těším na večer až budeme zase zahrabaní v posteli a řešit, kde má asi hlavičku a jakou má sílu a jak s námi "komunikuje". Přichází s tím vším i to, co není úplně to, co bych si užívala. Bolesti, malátnost, kolapsy a o tom více níže.
Naše významné milníky za druhý trimestr
Neřeknu Vám kdy jsem poprvé ucítila ty očekávané motýlky v břiše. Pamatuji si na šťouchání a vrtění, které se velmi blízko podobá jiným tělesným pochodům (ehm). Měla jsem pocit, jako kdyby se tam maličké rozpřáhlo rukama, třeba když děláte ve sněhu zimního anděla. Maličké je hodně aktivní, ale jakmile začne kopat či se jinak vrtět, tak všechno ostatní jde stranou a užívám si to.
Na bolesti hlavy mi byl předepsán hořčík, který mi opravdu pomohl. Používá se i v případě tvrdnutí břicha, křečí v lýtkách apod. Hořčík uvolňuje svalstvo (laicky řečeno). Ke konci těhotenství se poté už nedoporučuje, aby se tělo mohlo připravit na porod.
Velký ultrazvuk ve 20tt byl zlomový ve více směrech. Nejen že jsme se dozvěděli pohlaví našeho tvorečka (samostatný článek), tak mi začaly obtíže s malátností a párkrát jsem se dostala až do kolapsových stavů (poprvé právě na tomto ultrazvuku). Doufali jsme, že je to “pouze” z důvodu vodorovně pozice (nemohla jsem mít ani pokrčené nohy, nic). Bylo mi doporučeno si v těchto případech dát něco více sladkého. Takhle to pokračovalo několik týdnů, až jsem si sama zašla na krev. Ukázalo se, že mám mírně sníženou hladinu železa (spodní limit je 120, já měla 115 jednotek). Na gynekologii mi poté bylo předepsáno železo, ale zároveň sděleno, že to ten původ problému nebude. A opět nic víc. Sama jsem z toho byla dost nešťastná. Nemohla jsem pořádně ani sama nikam jít.
Tak jsem začala testovat to, co by mi mohlo pomoci. Změnila jsem trošku jídelníček. Vyměnila jsem luštěniny, které mi nedělaly dobře. Cpala jsem se švestkama a spoustou dalšího ovoce. Bylo trochu lépe, ale výraznější změna nenastala. Do okamžiku než mi byly zapůjčeny trekové hole.
Největší pomocníci ve druhém trimestru (z hlediska materiálního)
Trekové hole - tyto dvě “tyčky” mně zachránily. Neřeknu Vám čím to přesně je (pohyb rukou -> pohyb hrudního koše -> lepší dýchání??), ale od té doby co mám trekové hole se malátnost a kolapsové stavy zlepšily. Mohu opravdu říct, že je to ten důvod, jelikož když si je náááhodou zapomenu, změna je znatelná.
Těhotenský polštář - skvělý pomocník na spaní. Viděla jsem fotku od jedné instagramerky s komentářem, že těhotenský polštář dostává více pozornosti než manžel. Jop, kde to můžu podepsat?
První trimestr - zvracíte, jste unavená, máte strach, nemáte chuť na nic (doslova na nic)
Druhý trimestr - cítíte se nejvíce sama sebou, nevolnosti už Vás netrápí, máte mírné bříško
Třetí trimestr - cítíte se jako velryba, vše Vás bolí, začíná jiný druh strachu a opět nemáte na nic chuť.
U mně první trimestr začal růžově. Vše bylo skvělé, jak duha s tančícími trpaslíky. Manžela jsem nutila hladit neviditelné bříško a všechno ostatní mi bylo jedno. Neměla jsem chuť na jídlo a nejraději bych prospala den. Druhý trimestr už začal trochu hůře. Prvních 14 dní jsem trpěla silnými bolestmi hlavy a celé dny jsem proležela a prospala. Pořád se mně také drželo občasné zvracení. Z čeho jsem měla radost bylo však rostoucí bříško, které už vypadalo jako těhotenské a ne jako bych se pěkně najedla.
Jsem ráda, že žiju v době, kdy je už normální otevřeně říct, jak se cítíme (i když často to ostatní nechtějí slyšet a poté mají potřebu kritizovat). Také je důležité rozpoznat rozdíl mezi stěžováním a mezi tím otevřeně mluvit o tom, jak se v dané situaci cítíme. Jak to dobré, tak to trošku horší. Je skvělé, že existují podpůrné skupiny, kde můžete s ostatními probrat, co máte na srdci a nebýt za to odsuzování.
Abych tedy byla já upřímná, co se těhotenství týká a co se u mně začalo tak nějak objevovat právě ve druhém trimestru je to, že mi to dává zabrat více než jsem čekala. Upřímně našeho tvorečka neuvěřitelně miluju už teď. Zbožňuju svoje bříško a užívám si upřímně každý pohyb a vrtění a kdo ví co tam všechno provádí. Užívám si vybírání výbavičky, pořád si hladím bříško, tancujeme a i když jsem si nenašla cestu k tomu, že bych četla bříšku, tak aspoň pořád vykládám, co zrovna budeme dělat a kdy už ten táta dojde z práce. Mám slzy v očích, když cítím jak reaguje na manžela, jak už teď spolu mají blízký vztah a každý den se těším na večer až budeme zase zahrabaní v posteli a řešit, kde má asi hlavičku a jakou má sílu a jak s námi "komunikuje". Přichází s tím vším i to, co není úplně to, co bych si užívala. Bolesti, malátnost, kolapsy a o tom více níže.
Naše významné milníky za druhý trimestr
Neřeknu Vám kdy jsem poprvé ucítila ty očekávané motýlky v břiše. Pamatuji si na šťouchání a vrtění, které se velmi blízko podobá jiným tělesným pochodům (ehm). Měla jsem pocit, jako kdyby se tam maličké rozpřáhlo rukama, třeba když děláte ve sněhu zimního anděla. Maličké je hodně aktivní, ale jakmile začne kopat či se jinak vrtět, tak všechno ostatní jde stranou a užívám si to.
Na bolesti hlavy mi byl předepsán hořčík, který mi opravdu pomohl. Používá se i v případě tvrdnutí břicha, křečí v lýtkách apod. Hořčík uvolňuje svalstvo (laicky řečeno). Ke konci těhotenství se poté už nedoporučuje, aby se tělo mohlo připravit na porod.
Velký ultrazvuk ve 20tt byl zlomový ve více směrech. Nejen že jsme se dozvěděli pohlaví našeho tvorečka (samostatný článek), tak mi začaly obtíže s malátností a párkrát jsem se dostala až do kolapsových stavů (poprvé právě na tomto ultrazvuku). Doufali jsme, že je to “pouze” z důvodu vodorovně pozice (nemohla jsem mít ani pokrčené nohy, nic). Bylo mi doporučeno si v těchto případech dát něco více sladkého. Takhle to pokračovalo několik týdnů, až jsem si sama zašla na krev. Ukázalo se, že mám mírně sníženou hladinu železa (spodní limit je 120, já měla 115 jednotek). Na gynekologii mi poté bylo předepsáno železo, ale zároveň sděleno, že to ten původ problému nebude. A opět nic víc. Sama jsem z toho byla dost nešťastná. Nemohla jsem pořádně ani sama nikam jít.
Tak jsem začala testovat to, co by mi mohlo pomoci. Změnila jsem trošku jídelníček. Vyměnila jsem luštěniny, které mi nedělaly dobře. Cpala jsem se švestkama a spoustou dalšího ovoce. Bylo trochu lépe, ale výraznější změna nenastala. Do okamžiku než mi byly zapůjčeny trekové hole.
Největší pomocníci ve druhém trimestru (z hlediska materiálního)
Trekové hole - tyto dvě “tyčky” mně zachránily. Neřeknu Vám čím to přesně je (pohyb rukou -> pohyb hrudního koše -> lepší dýchání??), ale od té doby co mám trekové hole se malátnost a kolapsové stavy zlepšily. Mohu opravdu říct, že je to ten důvod, jelikož když si je náááhodou zapomenu, změna je znatelná.
Těhotenský polštář - skvělý pomocník na spaní. Viděla jsem fotku od jedné instagramerky s komentářem, že těhotenský polštář dostává více pozornosti než manžel. Jop, kde to můžu podepsat?
Komentáře
Okomentovat