Dám si dvacet

Není dvacet jako dvacet. Když si jde dát manžel dvacet, vzbudí se za dvě hodiny. Pro mně je to dvacet minut jen pro sebe v koupelně. 

Když se malá narodila, měla jsem výčitky svědomí pokaždé když jsem nebyla s ní. Platilo to i na to, že bych si šla dát sprchu, když byla vzhůru. A abych byla upřímná, pořád to nějakým způsobem přetrvává. Vím však taky, že se musím cítit sama dobře, abych mohla fungovat. To, že odpočatá maminka je spokojená maminka víme. Potřebuju mít i ten čas pouze na sebe v koupelně. Opečovávat si obličej, vlasy (testuji a sepisuji) a tělo. Masky, peelingy, olejíčky, séra.. Dřív jsem chodila do koupelny až jsem večer uspala malou. Únava mi však dovolila udělat základ a i to trošku zkrouhnout. Teď jak příjde manžel z práce, nají se a trošku oddechne, tak si malou vezme a já se jdu zrelaxovat. Někdy jsem si brala malou sebou do koupelny v židličce, ale to ji posledně už nevyhovovalo a už vůbec to pro mně nebyl relax. Myslím si, že hned se cítím lépe, když se nedívám na neoholené nohy, protože jsem večer musela rozhodnout jestli mi únava dovolí si oholit nohy nebo vyčistit zuby (naštěstí není volba mezi holením nohou a umytím vlasů :D).

Pečujme o sebe. Ne proto, že jsme vdané. Ne proto, že chceme, aby děti měly pěknou maminku (a jiné podobné důvody co slýcháme). Ale (sobecky?) kvůli sobě. Pro svůj vlastní dobrý pocit.